Díl druhý: Jsem ovlivnitelný

Je zajímavé sledovat jaké věci a jak člověka formují. Události se prostě dějí. Záleží, jaký k nim člověk umí nebo může zaujmout postoj. Asi znáte ze svého života, že vám kamarád vypráví nějakou událost. Tu samou událost vypráví jeho manželka a je to úplně jiný příběh. Jestli chcete, pojďte se podívat.

Rodiče

Jasně největší vliv měli rodiče. Jejich víra, ač bezvěrců, v to, že všechno dobře dopadne. Vždycky hledali možnosti. I když se situace zdála bezvýchodná, tak uměli najít cestu. Hodně toho znají a umí. Na základě toho umí ve svém životě improvizovat. A navíc miluji jejich smysl pro humor.

Vady

Vrozené vady mě naučily, že každý člověk má svoje limity, které není dobré překračovat. A nemá ani cenu se o to snažit. Prostě to k ničemu nevede. Na druhou stranu je užitečné hledat limity a zkoušet na ně narážet. Na co ještě stačím a na co už ne. Prostě se poznávat. Může se snadno stát, že místo toho, aby se člověk poznával, začne se srovnávat s okolím. Srovnávání může být užitečné jako nástroj inspirace. Většinou se s ním ale neučíme takto zacházet a spíš se vydáváme na cestu, která rozhodně není zkratkou k sebepřijetí. Ta cesta i pro mě byla dlouhá a myslím, že po ni stále putuji. Vědomí jinakosti a limitů vede k toleranci.

Skaut

Ve skautu jsem zjistil, jaké to je, když autorita nechce vidět vaše potřeby a limity. Protože jsem po operaci srdce, nebyl jsem na tom fyzicky tak dobře jako ostatní. Když jsem na táborové rozcvičce doběhl poslední, dělal jsem za trest kliky. Protože to tak bylo na táboře každé ráno. Tedy často se to opakovalo, stalo se to normální. Normy vznikají rychle. A to podle toho, čeho se děje hodně. Bez ohledu na to, zda důsledky toho jsou v pořádku nebo ne.

Poměrně brzy jsem začal vést skupinu dětí. Hodně jsem se toho dozvěděl o motivaci. Tresty a pochvaly jsou na nic. Co je opravdu užitečné, je zažehnout vnitřní oheň a vytvořit takový prostor, aby se dítě mohlo o svůj vnitřní oheň pěkně kultivovaně starat.

Kapela

Jsem z nehudební rodiny. V sedmnácti jsem se naučil přes prázdniny zahrát na kytaru čtyři akordy a rytmus pochoďák podle Já, písnička II. V září jsem se jal zakládat kapelu. Hráli jsme pět let, odjeli asi 150 koncertů a vydali jsme dvě demo nahrávky.

Povedlo se mi obklopit šikovnějšími hudebníky než jsem já sám. Všichni jsou mega talentovaní a muziku stále v nějaké míře dělají. Zahlédl jsem, jaké je to řídit tým. A dozvídal jsem se formou pokus omyl hodně věcí o managementu. Prostě kapela se vždycky chová trochu jako malá firma, kde lidi musí na 150 procent spolupracovat, protože jinak prostě nehrajete.

Zní to jednoduše. Stejně jako ve firmě potřebujete společnou vizi, hodnoty, chuť pracovat a pokoru k danému materiálu. V našem případě k písničce.

Vysoká a vyšší odborná škola

Studoval jsem sociální práci. Měli jsme hodně praxí. Viděl jsem tak různé služby. Každá měla nastavený svůj systém. Všímal jsem si, že systém hodně určuje, jak se v dané službě lidem žije. A to nejen sociálně potřebným, ale i zaměstnancům.

Myslím, že cílem dobré sociální práce by mělo být, aby člověk s handicapem mohl žít, co nejvíc běžný život. Já to chápu tak, aby mohl o svém životě, co nejvíce rozhodovat. Divím se, že se s tímto nepracuje v běžných firmách. Myslím tím, jak to, že zaměstnanci si nemůžou vybírat s kým, kde a kdy budou spolupracovat.

Zaměstnání

V práci jsem si uvědomil, že utrácím čas, který tady mám. Prostě místo toho, abych dělal něco užitečného nebo odpočíval, tak ladím, zda mi vychází docházka. To je důležitější než odvedená práce.

Paleťáci

Divadelně improvizační skupina z Pardubic mi ukázala tajemství improvizace. Absolutně jsem tomu propadl a můj život se teď motá hodně kolem této aktivity. Rozpoznal jsem svoje talenty. Bytí na podiu, lektorování.

Tomáš Hajzler

Videa Tomáše pro mě byly jako zjevení. Pojmenovával věci, které jsem věděl. Jen jsem si je mohl naplno uvědomit. Najednou jsem si nepřipadal jako UFO. Někdo to má v určitých ohledech podobně jako já. A mohlo tak vzniknout takový uvědomění:

Uvědomění:

Každý člověk má jak svoje limity, tak i svoje možnosti, potřeby a talenty a má právo je naplňovat. Každý člověk má právo projevovat a zodpovědně naplňovat svoji svobodnou vůli. Systém, ve kterém jsme, se velkou měrou podílí na tom, zda výše zmíněné může být naplněno nebo ne. Mluvím teď o politickém systému, školách, práci, rodinných systémech atd. Vytváříme prostředí proto, aby výše popsané mohlo být žito v plnosti, důvěře, toleranci a svobodě?

Myslím, že tak úplně ne. Nechci se vyjadřovat ke všemu, ale jsem si jistý, že jedno s druhým velmi úzce souvisí. Jednoduše se v rodině a škole učíme, co je normální a co ne. Můžu psát jen o tom, co vidím kolem sebe.