Díl první: Některé otázky si stále kladu

Zamýšlím se nad prací a aplikovanou improvizací. V hlavě toho mám opravdu hodně, tak jsem z toho vyrobil seriál o čtyřech dílech. Nuže, díl první:

Nedávno jsem byl pozván do jedné organizace, abych tam mluvil o práci. Divný téma, ale chtěj to, tak to budou mít. Moc jsem nevěděl, jak na to. Nakonec jsem udělal to, co umím nejlíp. Položil jsem si pár otázek, a protože jsem egoista, mluvil jsem o sobě. O věcech, které mě nejvíc ovlivnily. Tyto události tvoří můj náhled na svět, sebe a tedy i na pojem práce. A jak s tím vším souvisí aplikovaná improvizace.
Otázky:
Norma vs. Správnost?
Kladu si otázku, jestli to, co se kolem nás většinově děje, je správně. To, že to tak je a jsme na něco zvyklí, je to ono? Takhle to chceme? Není potřeba, aby to prošlo revizí? Umíme dostatečně reagovat na to, co se děje ve světě? Myslím teď o práci s informacemi, mediální gramotnosti, neuvěřitelně rychlému technickému rozvoji. Zároveň velkou roli budou hrát výzvy, které přináší socio-ekonomický kontext. Migrace, odpady, chudoba, robotizace atd. Jsou systémy, ve kterých žijeme udržitelné? Nebo je budeme muset nahradit jinými? Práce se těchto otázek velmi dotýká. Myslím, že jak ve vzdělávání, tak v práci bude potřeba klást větší důraz na spolupráci, kreativitu, práci s emocemi, udržitelnost atd. A že firmy budou muset začít přemýšlet trochu jako neziskovky. Tedy užitečnost toho, co dělám je na prvním místě.
Může být práce zábava?
Když jste byli malí, co vás nejvíc bavilo? A jak jste se u toho měli? Může takhle vypadat pocit při práci? Může. Určitě ne pořád, ale mělo by se to objevovat a to často. Možná, že v těchto otázkách je odpověď na to, co je posláním. Myslím, že člověka by měla jeho práce bavit. Tím myslím bytostně zajímat. Napínat. Dělat radost a štvát, že na něco nemůže přijít. A na druhé straně radost z toho, že se něco povedlo. Když na tohle člověk přijde, co to je, tak našel svůj talent. A možná i své poslání.
A s tím se hned váže celkem provokativní otázka. Je v pořádku nechat se platit za něco, co mě baví?
Práce jako poslání?
Myslím, že práce může být odpověď na existencionální otázky typu: Co tady dělám nebo mám dělat? Možná, že práce s penězi souvisí méně, než se zdá. Každopádně myslím, že když se na práci nahlíží v kontextu spirituality, nabízí to zajímavé přesahy. Může práce naplňovat spirituální potřeby člověka? Dělám to, co mám dělat? A když si v úvahách trochu uletím, tak se můžu ptát: Dělám to, k čemu mě Bůh stvořil, poslal?
Zdá se mi, že to teď takto často mám. Jsem za to moc vděčný. Je pro mě velmi důležité hrát divadlo. Nejedná se většinou o žádný velké umění, ale už ta skutečnost, že se lidé sejdou na jednom místě, baví se, baví se spolu, smějí se a relaxují, mě naplňuje radostí. Najednou se všechny ty věci, že lidé jsou zlí, jiní, různí, a že je potřeba se jich bát, mizí.
A nejradši mám, když se nám na kurzu povede otevřít prostor pro to, abychom společně na něco přišli, něco si uvědomili. Jsem rád hladovým vlkem, který je na stopě toho, že si účastníci něco uvědomí, posunou se, je jim lépe na světě.

Komentáře

Populární příspěvky z tohoto blogu

Názor není fakt, ale má svou sílu

Možná příjde i Babiš

PSTRUZI